Otázka spásy Židů v Origenově komentáři k Římanům 10-11

Citace z úvodu: Teologické vymezení vztahu mezi křesťany a Židy, mezi církví a synagogou či obecněji mezi zákonem a evangeliem patří k centrálním tématům Pavlova listu Římanům. Pro pochopení Pavlova postoje k problematice Židů a jejich úloze v dějinách spásy jsou klíčové zejména kapitoly 9-11, které byly v průběhu židovsko-křesťanského dialogu mnohokrát diskutovány a interpretovány. Většinou se poukazuje na překvapující skutečnost, že tento text nebyl při hledání adekvátního vztahu církve k židovskému lidu brán příliš na vědomí a původní intence jeho autora upadla zcela v zapomnění. Uvážíme-li, kolika odsudků a obvinění (přerůstajících nezřídka v pogromy) se Židům ze strany křesťanů dostalo, můžeme se skutečně oprávněně ptát, jak je možné, že Pavlovo diferencované a teologicky hluboké stanovisko ke skutečnosti, že většina Židů nepřijala Ježíše Krista jako svého Spasitele, bylo záhy nahrazeno jednoduchým a nenávistným antijudaismem.